III. HISTORIE po roku 1948
V roce 1948 přešel zámek i se statkem do vlastnictví Státních statků. Z řad uchazečů o půdu zanikajícího velkostatku se 27. ledna 1948 ustanovila komise, která učinila s jeho majitelem Ing. Rudolfem Pickou dohodu, že po skončení sklizně roku 1948 bude každému přiděleno tolik půdy, kolik žádá. Dokdy ještě bydlela rodina Pickova v zámku, se nepodařilo zjistit. Státní statky vyčlenily v zámku prostory určené pro bydlení svých sezónních zaměstnanců. Jak bylo v této době špatným zvykem, nechaly zámek postupně zpustnout. Ubytovaní pracovníci Státních statků prostory zámku devastovali, topili parketami, vyřezávali trámy z krovu, ... I přesto byl zámek s oplocením a zahradou na základě usnesení ONV v Hradci Králové ze dne 19. 8. 1963 prohlášen za kulturní památku. V roce 1964 se při prohlídce zámeckého areálu zjistilo, že se v zámku neprovádí ani minimální údržba, následkem čehož promrzla a rozpraskala vodoinstalace s kanalizací, která se i přesto nadále používala. V přízemí sahala plíseň do výšky přes 1 metr, soustavným zatékáním přes střechu byla výrazně poškozena i krovová konstrukce. V zápise o zjištění stávajícího stavu se také uvádí, že v jedné z místností leží na zemi rozbité hodnotné barokní zrcadlo v dřevěném rámu. Po zjištění stávajícího stavu již značně zdevastovaného zámku se vyvolalo jednání ke zjednání nápravy, při němž se ředitelství Státních statků v Chlumci nad Cidlinou vyjádřilo, že o budovu nemá zájem vzhledem k tomu, že je neobyvatelná a do její opravy nehodlá investovat.
Také zámecký park byl tehdy hodnocen jako jeden z nejzanedbanějších v okrese, cestou přes park jezdily do přilehlého statku mlékárenské vozy, volně pohozená zde ležela sochařská výzdoba s uráženými údy.
Následující roky nebyly v dějinách zámku vůbec veselé. Státní statky se několikrát snažily o zrušení památkové ochrany, vzhledem k devastaci zámku zaslal v roce 1970 odbor školství a kultury ONV v Hradci Králové okresní prokuratuře návrh na posouzení spáchání trestního činu z hlediska památkového zákona, okresní prokurátor však celou záležitost odložil... V tomto období se dokonce vážně uvažovalo i o demolici.
Relativně lepší časy nastaly pro zámek rozhodnutím (po dlouhých tahanicích) předat zámek v roce 1972 do vlastnictví odboru kultury ONV v Hradci Králové, který jej předal k užívání Okresnímu archivu. Probíhalo ohledání stávajícího stavu, v roce 1973 byl stanoven harmonogram stavebních prací, které byly postupně realizovány k záchraně budovy. V roce 1975 požádal MNV v Barchově o možnost využívat velký sál v přízemí a další dvě místnosti, smlouva o nájmu byla nakonec podepsaná až v roce 1985, odkdy zde mělo svou klubovnu myslivecké sdružení.
V srpnu roku 1986 došlo k vloupání do kaple, při němž byl ještě více poškozený oltář i dveře. Ve špatném stavu zůstávala nadále fasáda zámku.
Počátkem devadesátých let 20. století projevili zájem o zámek s parkem, přilehlým statkem a řadou pozemků restituenti, údajně potomci rodiny Pickovi. V březnu roku 1992 byly sepsány dohody o vydání majetku a na podzim téhož roku je tehdejší Okresní pozemkový úřad schválil. Restituce podle právníků však neproběhla zcela v pořádku, restituenti nebyli oprávněnými osobami k navrácení majetku. I přes podané žaloby nakonec připadl v roce 1993 veškerý majetek Heleně Myslivečkové, Marii Hauserové a Karlu Klímovi z Prahy, jejich jednatelkou byla určena paní Myslivečková. Tato převzala i mobiliář ( rokokovou sošku sv. Jana Nepomuckého z oltáře, rokokovou pozlacenou monstranci a pozlacený kalich z první poloviny 19. století ) , doposud uložený na Obecním úřadě. Jak se ukázalo v následujících letech, nebyla restituce pro zámek štěstím. Paní Myslivečková vypověděla z nájmu myslivecké sdružení, svoje působení na zámku ukončil i Okresní archiv. Prodala lesy, na opravu zámku nebo poničené budovy velkostatku nedala ani korunu. Naopak, od roku 2000 začala s rozebíráním a prodejem pískovcových částí oplocení zámecké zahrady, za což na ní referát regionálního rozvoje Okresního úřadu v Hradci Králové podal trestní oznámení. 1. Prodala i ozdobné koule ze sloupků brány, jako i mnoho tun dalších pískovcových ozdobných a funkčních prvků, které skončily někde v zahraničí.
V roce 2003 prodali restituenti zámek s velkostatkem a zbývajícími pozemky pražské firmě Barchov reality s.r.o. italských majitelů. Tato firma vykonala na zámku pár kosmetických úprav (kartónem zakryli vytlučená okna na zámku, dali udělat provizorní zabezpečení vstupů železnými závorami). Když jim hrozily sankce ze strany stavebního odboru Městského úřadu v Novém Bydžově, nabídli barchovský zámek s polorozpadlými vykradenými budovami velkostatku a se zbývajícími pozemky k dalšímu prodeji...
V únoru roku 2009 koupil zámek a vše, co k němu náleželo, Jaroslav Souček z Hradce Králové - Kuklen. Ten začal psát současnou historii zámku... Na jejím konci plánuje opravený zámek i s revitalizovaným parkem otevřít po prvé v dějinách zámku veřejnosti....
Literatura
- 1. Stavebně – historický průzkum zámku Barchov
Mgr. Miloš Buroň a Mgr. Radka Tibitanzlová, 2009