Petr Brandl a zámek Barchov

Jméno Petra Brandla je v Čechách odedávna vyslovováno jako synonymum velkého malířského umění : osobnost tohoto umělce patří k nejpopulárnějším v celé naší výtvarné minulosti.

Petr Jan Brandl (on sám si psal Petrus Brandl) se narodil 24. října 1668 v Praze, zemřel 24. října 1735 v Kutné Hoře. Byl nejvýznamnějším malířem vrcholného baroka, který přitahoval svým bouřlivým životem, uměleckým sebevědomím, neobvykle těsným spojením života a díla. Zmínka o tom, že ve městě nebo na vsi se v kostele na oltáři nalézá Brandlův obraz, byla od osvícenské doby přiznáním uměleckého bohatství a chválou kulturní znamenitosti. 1.

Na sklonku svého života, v letech 1733 – 1734 namaloval pro královéhradeckého hejtmana barona Voračického do jeho nově postaveného zámku v Barchově hned několik obrazů. V první řadě to byl hlavní oltářní obraz svatého Jana Nepomuckého almužníka, který se nám dochoval na mědirytině od rytce Michala Rentze. Na této mědirytině sv. Jan Nepomucký rozdává almužny, vlevo dole je uvedeno Petr Brandel pinx., z připojeného latinského nápisu v chronogramu vyčteme rok 1733 a – co je nejdůležitější – anděl vlevo v ozdobné kartuši drží znaky Kryštofa Norberta Voračického z Paběnic a jeho ženy Marie Magdalény Alsterlové z Astfeldu. 2. Hlavní oltářní obraz byl v kapli nahrazen v letech 1864 – 1865 oltářem, převezeným sem z Chrámu sv. Víta z Prahy. Osud oltářního obrazu je nám neznámý… V kapličce zámku ho doplňovala dvě díla Brandla, Ukřižovaný a Matka Bolestná, která byla umístěna oproti sobě a tvořila dominantu výzdoby lodě kapličky. Tyto dva obrazy daroval Alois Řehák, majitel zámku, v roce 1914 novobydžovskému Městskému muzeu. V presbytáři po pravé straně oltářního obrazu se ve výklenku pod oknem nacházely obrazy Sv. Jeronýma a Sv. Máří Magdalény (manželka Voračického se jmenovala Magdaléna), osudy těchto obrazů jsou rovněž neznámé… Brandl maloval pro interiéry zámku v Barchově pravděpodobně i další obrazy, nezachovaly se nám však o nich žádné bližší informace a rovněž i tyto obrazy jsou nenávratně ztraceny…

Zajímavá pak jsou zachovaná díla z kapličky zámku – Matka Bolestná a Ukřižovaný. Tyto olejomalby na plátně obdélného tvaru na výšku se zaoblenými a segmentovitě vykrojenými horními rohy o rozměru 235 x 120 cm zdobily zdi dva kroky od vstupu do kaple : po pravé straně na jihovýchodní zdi byl umístěn ve výklenku lodi obraz Ukřižovaného, jehož tělo ozařuje hlavně světlo z okna nad vstupními dveřmi (shora zprava), proto byl namalován tonálně světlejší. Po levé straně na jihozápadní zdi visel obraz Matky Bolestné s osvětlením postavy z okna shora zleva a rovněž z okna přímo oproti (nad protějším obrazem). Různá osvětlení v kapličce vyřešil Brandl různou tonalitou těchto dvou obrazů – jednoduše řečeno, na tu stranu, kam dopadalo víc světla, namaloval obraz tmavší a na stranu, kam přicházelo světla méně, namaloval obraz světlejší, aby ve výsledku působily oba obrazy v dokonalém souladu.

Z této dvojice obrazů poskytl umělcově invenci mnohem větší možnosti obraz Matky Bolestné. Postava Marie s hrudí protnutou mečem bolesti vystupuje z krajiny ztemnělé sinavě zachmuřenou oblohou a emfatickým gestem vyjadřuje nezměrný žal. Pod cihlově červeným přepásaným šatem prosvítá na hrudi a na levé ruce bílé roucho, hlavu a ramena kryje lehký žlutohnědý závoj, přes šat je přehozen šedomodrý plášť, rozevlátý v mocných záhybech, nakročené nohy jsou obuty opánky. Jen zleva shora proniká skrze mraky proud světla a nízko nad obzorem vpravo střídají temnou oblohu červánky. Nejvíce upoutá Mariina osvětlená tvář, upřená v bolestném úžasu k Ukřižovanému. Zakloněná hlava, pootevřená ústa, rozšířené chřípí nosu, velké uplakané oči a slzy kanoucí po tváři – vše směřuje k jedinému výrazu lidského hoře. Tvář žalu doplňuje osvětlený meč bolesti a dlaně rozpjatých rukou. Utrpení a bol podtrhuje i neobvyklý postoj, zvýrazněný poryvy pláště a závoje.

Kompozičně tradiční obraz Ukřižovaného zaujme hlavně silnou vnitřní expresí, umocněnou i zcela neobvyklým kánonem postavy Krista. Kříž upevněný klíny a balvany se rozpíná nad úzkým pruhem hory smrti s obrysy keřů, pohozenou lebkou a kostmi. Slabé červánky přecházejí hned nad obzorem ve stříbřitě šedá oblaka, která z větší části zakrývají krvavé slunce a měsíc. Světlo přicházející shora zprava mimo prostor obrazu dává vyniknout zejména postavě Krista. V ostrých kontrastech se tu střídá zlatistá žluť se zelenavě hnědými stíny a černými konturami. Pod přibitým vlajícím listem s iniciálami INRI spočívá drobné ukřižované tělo obepjaté bílou rouškou. Hlava korunovaná trním, doprava odvrácená tvář zkřivena smrtelným utrpením. Krev v ranách, krev stékající po těle a kříži a krvavé kapky spadající prostorem na horu smrti dovršují expresivitu tohoto obrazu. 2.

Oba Brandlovy obrazy tvoří ikonograficky spjaté protějšky a zároveň jsou plně vázány na intimní prostor zámecké kaple, pro který byly malovány. V současnosti jsou vystaveny v Městském muzeu v Novém Bydžově.

Literatura

1. Jaromír Neumann: Úvodní studie a katalog děl k výstavě v Jízdárně pražského Hradu, Praha 1968, Petr Brandl
2. Jaroslav Prokop: Neznámá díla Petra Brandla ze zámecké kaple v Barchově

Autoportrét Petra Brandla

Petr Brandl - Matka bolestná

Petr Brandl - Ukřižovaný